Peníze kryté dluhem

 

„Papírové peníze se dříve nebo později vracejí ke své vnitřní hodnotě – k nule“
-Voltaire (1694-1778)-

 

Peníze vznikají poskytnutím úvěru a připsáním vkladu a jsou kryté slibem dlužníka splatit svůj dluh. Pokud se sliby neplní a dluhy se nedaří splácet, vznikají nekryté peníze, jejich vnitřní hodnota klesá, protože v ekonomickém systému přibývá množství peněz, které nejsou kryté protihodnotou (vyrobeným zbožím a službami), ale pouze nedobytnými dluhy. Výslednou reflexí je permanentní růst cen zboží a služeb, způsobující pokles kupní síly peněz a znehodnocování úspor. Srovnejme životní náklady před 20 lety a dnes, nevšímejme si účelových statistik. Jaké kvantum zboží a služeb bylo možno koupit před 20 lety např. za 200.000,-Kč a kolik zboží a služeb si za tuto částku můžeme koupit dnes.

img

Následující příklad vysvětluje vznik peněz formou poskytování úvěrů a jejich dluhového krytí.

Zadlužování veřejného sektoru a schodky soustavy veřejných rozpočtů nejsou fenoménem posledních několika let, ale jsou běžným historickým obrázkem v případě mnohých ekonomik. Příčinami zadlužení byla častá válečná tažení, následné placení válečných reparací poražených mocností, rozmařilý způsob šlechtického dvora apod.

 Uvážíme-li fakt, že zadlužit se může kterákoliv domácnost či firma, proč by se nemohl zadlužit i stát. Světoznámý ekonom J. M. Keynes, jeden z nejuznávanějších ekonomů 20. století, nepovažoval záporné saldo veřejných financí za nic neobvyklého či dokonce škodlivého. Naopak navrhoval možné krátkodobé aktivní využívání veřejných financí ke stimulaci hospodářského vývoje v případech, kdy se ekonomika sama nedokáže s hospodářskou recesí vypořádat. Pokud by byla vláda s oživením ekonomického růstu úspěšná, vyšší daňový výběr a snížení výplat podpor v nezaměstnanosti (a plateb obdobného charakteru) ve fázi hospodářské expanze pokryje vzniklý deficit a soustava veřejných financí by byla dlouhodobě vyrovnána. A tak by stát, stejně jako domácnost či firma, měl dostát svým závazkům.

Obrázek veřejných financí během několika posledních let však v mnoha hospodářsky vyspělých zemí světa nenasvědčuje nic o dosažení výše nastíněné vyrovnanosti veřejných financí. Naopak jejich záporná salda, ústící v narůstající vládní zadlužování, se stávají stále více markantními.

Vládní deficit / HDP v %2006200720082009
Česká republika -2,60% -0,70% -2,70% -5,80%
Německo -1,60% 0,30% 0,10% -3,00%
Francie -2,30% -2,70% -3,30% -7,50%
Itálie -3,40% -1,50% -2,70% -5,30%
Portugalsko -4,10% -2,80% -2,90%  -9,30% 
Španělsko 2,00% 1,90% -4,20% -11,10%
Řecko -5,70% -6,40% -9,40% -15,40%
Eurozóna (průměr EA 16) -1,40% -0,60% -2,00% -6,30%
Evropská unie (průměr EU 27) -1,50% -0,90% -2,30% -6,80%

Zdroj dat:        http://ec.europa.eu/eurostat

Tempo, kterého prohlubující se deficity veřejných financí v posledních letech dosahují, je v zemích jako Řecko, Irsko, Itálie, Portugalsko či Francie považováno za vážné až alarmující. Chronické deficity státních rozpočtů a kumulující se vládní zadlužování jen upozorňují na faktickou impotenci daňových výběrů, které nejen že nedokáží výrazněji umořovat vládní zadlužování, ale ani nezajišťují dostatečně krytí vládních výdajů, v mnohých případech benevolentně nastavených.

Vládní dluh / HDP v %2006200720082009
Česká republika 29,40% 29,00% 30,00% 35,30%
Německo 67,60% 64,90% 66,30% 73,40%
Francie 63,70% 63,80% 67,50% 78,10%
Itálie 106,60% 103,60% 106,30% 116,00%
Portugalsko 63,90% 62,70% 65,30% 76,10%
Španělsko 39,60% 36,10% 39,80% 53,20%
Řecko 106,10% 105,00% 110,30% 126,80%
Eurozóna (průměr EA 16) 68,50% 66,20% 69,80% 79,20%
Evropská unie (průměr EU 27)  
61,50% 58,80% 61,80% 74,00%

Zdoj dat:        http://ec.europa.eu/eurostat

A tak zatímco by soukromá firma v případě několikaleté narůstající ekonomické ztráty s největší pravděpodobností zastavila svou činnost a přestala by existovat, zdá se být situace v oblasti deficitních „public finance“ trvanlivější, ačkoliv i případy státních bankrotů nejsou ničím neobvyklým. „Oblíbenost“ dluhového hospodaření vlád lze zřejmě připsat i faktu snazšího získávání finančních prostředků ve formě úvěrů. Je možné předpokládat, že věřitelé v případě žádostí o úvěr upřednostní před soukromými subjekty stát jako méně rizikového a tím pádem bonitnějšího klienta.

Obecně mohou vlády získávat zdroje ke krytí deficitů soustavy veřejných rozpočtů zdaněním (= vlastní zdroje) nebo výpůjčkami. Ve druhém případě vláda emituje státní dluhopisy, které mohou nakoupit buď soukromé domácí a zahraniční fyzické a právnické osoby, nebo centrální banka. V případě nákupů dluhopisů subjekty soukromého sektoru dochází pouze k přesunu úspor bez dopadů na růst cenové hladiny, u nákupu zahraničních subjektů je nutné navíc počítat s případnými kurzovými riziky.

Nákupy státních dluhopisů centrální bankou však neznamenají nic jiného, než rostoucí inflační tlaky, způsobené uvolněním dalších peněz do oběhu bez adekvátního protitoku zboží a služeb. Jsou-li navíc nákupy centrální banky realizovány přes systém komerčních bank, nemusí být jak finální přírůstek peněžní zásoby, tak i konečné zvýšení cenové hladiny přesně identifikovatelné.

Pro pochopení problému nechť slouží níže uvedený příklad, v rámci kterého je nejprve nutné představit alespoň zjednodušené rozvahy centrální a komerční banky.

img

Posláním komerčních bank je přijímání vkladů a poskytování úvěrů, samozřejmě na bázi ziskovosti. Moderní komerční banky jsou banky s částečnými krytím rezervami, což znamená, že nemají povinnost svými rezervami krýt objem přijatých vkladů ve stoprocentní výši1.

 V níže uvedeném příkladu jsou dále nadefinovány tyto předpoklady:

  • v rámci vymezení peněz neexistuje hotovost
  • bezhotovostní peníze nabývají podoby úvěrů a běžných bankovní vkladů
  • komerční banky kromě povinných minimálních rezerv2 nedrží žádné další rezervy
  • komerční banka veškeré dodatečné vklady využije na poskytování úvěrů.

Centrální banka nakoupí vládní dluhopisy v hodnotě 10 mil. Kč od soukromé firmy, která má účet u jedné z komerčních bank. Neexistuje hotovost a povinná míra rezerv, kterou banky přesně dodržují, je 5 %. Jaké změny nastanou v bilanci centrální banky a komerční banky a kolik finálně komerční banky mohou maximálně poskytnout úvěrů?

Pokud centrální banka nakoupí vládní dluhopisy, zvýší se v její rozvaze na straně aktiv položka nakoupené cenné papíry v hodnotě 10 mil. Kč. Ve stejné hodnotě se zvýší na straně pasiv v bilanci komerční banky, u které má soukromá firma účet, položka vklady klientů, jelikož centrální banka soukromé firmě zaplatila za dluhopisy vkladem na její účet (bilance KB1).

img

 Tím, že je předpokládáno, že neexistuje hotovost (alespoň po určitou dobu), nehrozí, že by firma prodávající státní cenné papíry oněch deset milionů okamžitě z účtu vybrala. A tak komerční banka má navíc dodatečné prostředky, ze kterých musí 5% odložit do rezerv a zbytek může půjčit dalšímu klientovi formou vkladu na jeho účet (bilance KB2).

imgVe stejném duchu lze pokračovat i v následných krocích zakreslováním změn v dalších rozvahách komerčních bank. Celkový maximální objem dodatečných vkladů by pak bylo možné zjistit součtem položek „vklady klientů“ v jednotlivých bilancích komerčních bank na straně pasiv (10 + 9,5 + …) a stejně tak lze určit celkový objem dodatečných úvěrů (suma položek „poskytnuté úvěry“ ) a přírůstek rezerv (hodnoty u položky „rezervy u CB“) na straně aktiv. Konečná maximální hodnota dodatečných vkladů je 200 mil. Kč, poskytnutých úvěrů 190 mil. Kč a rezerv 10 mil. Kč. Výsledky lze ověřit i tak, že mají-li komerční banky držet 5% rezervy z vkladů (tj. z 200 mil. Kč vkladů jsou rezervy 10 mil. Kč), mohou dodatečně maximálně poskytnout úvěry ve výši 190 mil. Kč.
Příklad ukazuje, že hodnota počátečního nákupu cenných papírů je ve srovnání s finálním přírůstkem vkladů a úvěrů několikanásobně nižší. A uvolněním předpokladu o neexistenci hotovosti, kdyby například soukromá firma prodávající státní dluhopisy část z původních deseti milionů korun ze svého účtu okamžitě vybrala, lze ukázat, že centrální banka konečnou souhrnnou hodnotu dodatečných vkladů a dodatečně poskytnutých úvěrů ani přesně odhadnout nedokáže. A nedokáže tím tak ani odhadnout finální dopad na inflaci3.

Proto i v souvislosti s nákupy cenných papírů bývá v rámci činnosti centrální banky kladen požadavek na její vládní nezávislost4. Pokud by centrální banka nakupovala emitované státní dluhopisy, mohly by být, v případě objemných a pravidelných emisí, inflační dopady skutečně hrozivé. Na druhou stranu by záměrně vyvolaná inflace byla účinným nástrojem k vyřešení rostoucího vládního zadlužování. A bude-li pokračovat vývoj v oblasti veřejných financí obdobným směrem a nastoleným tempem jako v posledních několika letech, možná bude pro nejvíce zadlužené země i nástrojem nezbytným.

Zvyšování množství peněz v ekonomice formou poskytování úvěrů, které nejsou kryty jinak než jen sliby již předlužených dlužníků, bude dříve či později doprovázeno inflačními tendencemi, projevujícími se v poklesu kupní síly peněžních jednotek a znehodnocováním úspor, které v období hyperinflace přestávají existovat.

Autor:
Ing. Michal Mirvald, Ph.D.
Vysoká škola ekonomická, Praha.


1 Pro představu sazba povinných minimálních rezerv v České republice je 2%.
2 Povinné minimální rezervy všech komerčních bank spravuje centrální banka (v rozvaze CB druhá položka na straně pasiv).
3 Stejně tak lze uvažovat případ, kdyby komerční banky držely z nových vkladů i další rezervy, než jen povinné minimální
.
4 V České republice jsou nákupy vládních dluhopisů určeny tuzemským a zahraničním fyzickým a právnickým osobám, Česká národní banka je pouhým administrátorem emise státních dluhopisů.

 

..

  2010 © MAXMETAL s.r.o. Všechna práva vyhrazena.

Kontaktní údaje:
Email: maxmetal@maxmetal.cz,
Tel: +420 581 696 659
IČ: 28595599
DIČ: CZ28595599
 
 

Maxmetal s.r.o.

Investiční zlato a stříbro v Praze a na Moravě

Otevírací doba:
PO - PA: 8-16

telefon:: 604 821 006