Co znamená inflace?

Investováním do drahých kovů získáte 100% ochranu proti inflaci

Zlato jako indikátor inflace

V hospodářsky klidných časech se zlato (stříbro) nakupuje za papírové peníze v očekávání, že v blíže neurčeném čase v budoucnosti se stejné množství zlata smění za větší množství papírových peněz.

V časech očekávané inflace (nebo později dokonce hyperinflace) se papírové peníze definitivně mění za zlato a stříbro, aby se uchovala hodnota našetřeného majetku před inflací (nebo později dokonce před měnovou reformou). Zlato na celém světě slouží jako prostředek zajištění majetku.

Cena zlata a její vývoj je v takových časech některými investory považována za INDIKÁTOR budoucího očekávaného znehodnocení peněz. Neomezený přísun a množství čerstvé likvidity (viz. např. rozhodnutí Fedu ze dne 4.11. nebo politika nulových úrokových sazeb a další opatření), která zaplaví nejdříve finanční trhy, se teprve později projeví v reálném hospodářství růstem cen - inflací a ztrátou kupní síly peněz.

Inflaci je možno nadefinovat jako ztrátu kupní síly peněz či jako růst cen, respektive přesněji jako růst cenové hladiny. Ve zveřejňovaných statistikách bývá uváděna jako meziroční míra inflace, tedy jako procentní změna cenové hladiny mezi dvěma po sobě jdoucími roky. Úrovně cenové hladiny lze vyjádřit cenovými indexy a jedním ze základních a nejběžnějších je index cen spotřebitele (CPI), s jehož pomocí lze odhadnout dopad inflace právě na spotřebitele. Index CPI, zjednodušeně řečeno, poměřuje ceny z aktuálního (běžného) roku k cenám základního období  (v ČR je základním obdobím rok 2005 = 100) u komodit, které jsou zařazeny do tzv. spotřebního koše (cca 710 komodit) a které tvoří reprezentativní vzorek průměrné spotřeby domácností. Každá položka spotřebitelského koše má přiřazenou váhu, odpovídající její významnosti z hlediska spotřebních výdajů.

Dosahují-li, pro blíže neurčenou ekonomiku, přírůstky cenové hladiny řádů desítek procent, hovoří se o pádivé inflaci, v případě míry inflace v řádech stovek procent se tato událost nazývá hyperinflací. Opakem inflace je deflace, tj. situace, kdy během sledovaného období cenová hladina klesá.

Dle charakteru prvotního impulsu lze obecně inflaci rozlišit na nabídkovou a poptávkovou. Nabídková inflace bývá rovněž označována jako náklady tažená inflace, jelikož prapříčinou zvyšování cen bývá růst nákladů firemního sektoru, například v podobě růstu světových cen dovážených surovin, nezbytných pro tuzemskou výrobu, či růstu mzdových požadavků zaměstnanců, zpravidla prosazovanými odbory.

img

Chronické deficity státních rozpočtů a tendence k stále rostoucímu zadlužování mohou způsobovat poptávkovou inflaci. Proč? Inklinuje-li soustava veřejných rozpočtů, se státním rozpočtem v čele, ke stavu deficitnímu, a to je zcela běžný aktuální obrázek téměř všech ekonomicky vyspělých zemí, musí vláda dříve či později začít tento stav řešit. Stejně jako soukromý subjekt má i vláda na výběr, zda použije ke krytí schodku vlastních nebo cizích zdrojů. Buď tedy provede revizi příjmové strany rozpočtu ve smyslu zvýšení příjmů v podobě daní, nebo začne provádět rozpočtové škrty na straně výdajů. Jelikož však velkou část výdajové strany rozpočtů tvoří „mandatorní výdaje, tj. výdaje ze zákona povinné, nemá vláda mnoho manévrovacího prostoru pro hledání úspor v podobě škrtů. A tak v případě benevolentních až nerozvážných výdajů vlády, které povedou k pravidelnému prohlubování deficitů, bývá nástrojem jejich krytí emise dluhopisů. Dopad na růst cenové hladiny pak závisí na tom, komu jsou dluhopisy prodány. Pokud je nakupují domácnosti či firmy, tedy soukromé subjekty, dochází pouze k přesunutí úspor ze soukromého do veřejného sektoru. Nakoupí-li je však centrální banka, neznamená to nic jiného, než že je pro nákup použito nově natištěných peněz bez adekvátního protitoku zboží a služeb. Čím objemnější a pravidelnější emise cenných papírů, skupované centrální bankou, tím rovnější a rychlejší cesta ke vstupním branám hyperinflace. Výsledný efekt je v podstatě stejný, jako kdyby vláda centrální bance přímo nařídila tisknout další peníze za účelem snadnějšího splácení dluhu.

Z historie je známo několik případů hyperinflace. Jedním z nich je Německo a tzv. Rúrská krize, kdy Německo jako poražený stát z první světové války muselo platit vítězným mocnostem vysoké válečné reparace. Mezi obyvateli nebyl dostatek peněz, aby od nich mohly být vybrány v podobě daní, a tak se umoření dluhu řešilo tištěním dalších říšských marek. Výsledkem byla v roce 1923 hyperinflace v řádech miliard procent a totální nedůvěra v říšskou marku, která musela být nahrazena dolarem, v té době krytého zlatem. V USA v té době platil zlatý standard při kurzu 20,67 USD za 1 trojskou unci zlata. V listopadu v roce 1923 stála 1 trojská unce zlata přes 86 bilionů německých marek. Zlato je v dobách inflace a hyperinflace výborným prostředkem, který uchovává hodnotu. Např. ve srovnání s běžnými spotřebitelskými cenami v dobách hyperinflace v Německu, cena zlata rostla téměř třikrát rychleji, než byla míra inflace.

Jiným příkladem nechť je uvedeno Turecko, kde v devadesátých letech několikaletou hyperinflaci v řádech stovek procent vyřešili měnovou reformou turecké liry v podobě škrtnutí posledních pěti nul. A z nedávné historie uveďme jako případ ekonomiku Argentiny.

img I proto, a možná i z historického ponaučení, není v řadě států nákup vládních dluhopisů centrálními bankami povolen. Stejně tak v rámci měnové politiky centrální banky a její úspěšnosti je zakotven požadavek na její politickou nezávislost.

Jedním z důsledků inflace je přerozdělování bohatství mezi dlužníkem a věřitelem. Konkrétněji řečeno, inflace zvýhodňuje dlužníka a znevýhodňuje věřitele a rozsah tohoto zvýhodnění / znevýhodnění je přímo úměrný velikosti inflace.

Pokud si dlužník od věřitele půjčí například 100.000 Kč po dobu jednoho roku za úrokovou sazbu 5% a během tohoto období by v ČR byla inflace 20%, zjištěno pomocí CPI, pak ačkoliv věřitel dostane na konci roku 105.000Kč, koupí si za ně méně než za původních 100.000Kč, jelikož růst cen zboží ve spotřebitelském koši převýšil ujednané pěti procentní zhodnocení přibližně o dalších patnáct procent. Dlužník sice nominálně zaplatí za půjčení 5.000Kč, tedy nominálně vrátí věřiteli vyšší částku, než jakou si půjčil, ale vzhledem k tomu, že ceny sledovaných komodit ve spotřebitelském koši vzrostly o 20% a ne o 5%, dlužník relativně ušetřil, jelikož vrací věřiteli sice vyšší nominální částku, ale s nižší kupní silou.

Stejný příklad je možné aplikovat na banku a střadatele. Střadatel, který svěří své úspory bance, vystupuje vůči bance v pozici věřitele. Banka, která využívá úspory střadatelů pro své obchody, vystupuje vůči střadatelům v roli dlužníka.

Asi nejhorší situace pro střadatele či obecně pro věřitele nastává v případě hyperinflace, kde sice hromadící se bankovky nominálně zvyšují velikost úspor, jejichž kupní síla může být však i nulová. Nastane-li tento okamžik, úspory se promění v bezcenné pestrobarevné papírky, kterým již nikdo nevěří. Pro obnovení důvěry je potřeba přepočítat ceny a nahradit stávající bezcenné papírky bankovkami novými, například způsobem jako ve zmiňovaném Turecku. Úspory, které ještě před hyperinflačním obdobím představovaly reálnou hodnotu v podobě možných nakupovaných komodit, se tak jednoduše rozplynuly.

Jaké z toho vyplývá doporučení pro racionálního střadatele? Vybrat svým úsporám z nabízených alternativ takovou, která není příliš citlivá na inflaci. Neznamená to nic jiného, než zvolit takové varianty, které neslibují jen nominální zhodnocení, ale i zhodnocení reálné. Prakticky by tak měla výnosnost vybrané podoby úspor převyšovat v daném časovém období míru inflace. Pouze tak bude docházet ke skutečnému růstu bohatství střadatelů. Viz článek Zlato a úspory

Autor:
Ing. Michal Mirvald, Ph.D.
Vysoká škola ekonomická, Praha.

 

 

 

..

  2010 © MAXMETAL s.r.o. Všechna práva vyhrazena.

Kontaktní údaje:
Email: maxmetal@maxmetal.cz,
Tel: +420 581 696 659
IČ: 28595599
DIČ: CZ28595599
 
 

Maxmetal s.r.o.

Investiční zlato a stříbro v Praze a na Moravě

Otevírací doba:
PO - PA: 8-16

telefon:: 604 821 006